Projekt "Nespoutané ženství "   je o touze přispět ženám teď v tento čas na planetě Zemi a o tvoření bezpečného prostoru pro sdílení našich cest a životních příběhů a vstupování do nejvyššího potenciálu.

Je o podpoře právě tebe, tvé jedinečnosti a jedinečného vyjádření toho, co právě pro tebe znamená ženství.

Je jen na tobě kolik poloh, tváří, odstínů, barev a chutí má právě pro tebe, a aby jsi si dovolila je svobodně nespoutaně prožívat a vyjadřovat.

Já ti budu ráda průvodkyní na cestě k životu ve větší lehkosti, radosti a hojnosti.

Ráda ti pomůžu v překonání tvých omezujících vzorců, naplnění tvého potenciálu skrze tvé poslání, harmonizací tvých vztahů a dovolení si opravdové hojnosti.

Narodila jsem se na začátku osmdesátých let plná životní síly, úžasu, radosti a divokosti...

Nejradši jsem lítala po lese, proháněla se s klukama a lezla po stromech, byť by mě mé okolí nejradši vidělo v růžových šatičkách. Tohle byl můj osobitý projev té  divoké nespoutané ženy ve mně, propojené s Matkou Zemí.

Hned od začátku jsem věděla, že se hodně vymykám a že mám velký smysl pro svobodu.

Od doby, co jsem uměla mluvit  jsem říkala: "Tady se nic nemusí, jen umřít se musí."

Prostě už od malinka jsem věděla, že máme vždycky volbu :).

Díky tomu jsem i hodně narážela.

Vždycky jsem měla obrovskou sílu a potenci. Třeba když mě ve 3 letech chtěli naočkovat a já cítila, že nechci. Byla jsem schopná všem na  středisku utéct. Vůbec mě nemohli chytit. Až mi v jeden moment došlo, že jim nemůžu utíkat do nekonečna, tak jsem se nechala chytit, abych následně kopla doktora tak, že mě v ten den doopravdy nenaočkovaly.

A ono jak to tak bývá, že lidé s nějvětší silou a potencí také bývají nejvíce potlačováni. Potom nastoupila přísná a pro mě naprosto nesmyslná výchova.... zákazy, příkazy, pravidla a tresty. Hlavně ty tresty. A to jak fyzické, tak psychologické. Manipulace a citové vydírání. Prostě podmiňování, jak si ho v jeho nejtemnějších barvách dokážete představit.

Uvěřila jsem ve svojí špatnost, v nevhodnost té krásné nespoutané divoké síly, která věřím je pro ženy tou nejpřirozenější.

V určitý okamžik jsem velmi začala potlačovat sama sebe, držela svoji sílu zpátky a na základě toho si přitahovala dál lidi, kteří měli tendenci mě potlačovat, "neslyšet" a odmítat. Vše vyústilo nemocí a pocitem vyhoření. Tyhle dvě ne-moci mě ale vrátily zpět k sobě samotné.

Dnes vnímám, že jsem zde proto, abych ostatním ženám tuto nespoutanou sílu připomínala, připomínala její krásu ve chvílích, kdy je svobodně projevována. A je úplně jedno jestli znamená lítat bosa po lese, nebo si vzít kostýmek a lodičky. A nebo třeba někdy to a jindy zase ono.

Důležité je, aby ta nespoutaná žena v nás měla svůj hlas a hlavně byla "naše".

Maličkosti všedního dne

Svého psa

Mexiko

Pomerančový oolong

Tanec, malování, přírodu, živly

Cestování, road tripy, noci pod hvězdnou oblohou

Dny strávené v tichu hor, nebo u bouřlivého oceánu 

Zahradničení, čtení knih